Rádi se jen tak vozíte vlakem a přemýšlíte, kde u toho budete mít nejhezčí výhledy? Chcete si naplánovat výlet tak, aby i cesta byla cíl? Tenhle subjektivní přehled nejhezčích vlakových tratí v Evropě je tu pro vás.

Přes Alpy do Švýcarska: Transalpin Graz–Zürich

Výhled na Alpy z panoramatického okna Transalpinu.

Každý den před desátou dopoledne vyjíždí z rakouského Grazu vlak Transalpin. Cestujícím poskytuje nádherné výhledy na alpské masivy, které zdolává po starých tratích, aby po necelých deseti hodinách dojel přes Lichtenštejnsko až do Švýcarska. Pro Čechy je to vcelku nenáročný vlakový zážitek: do Grazu se dá dostat přímo z Prahy i z Brna, opačným směrem se dá jednoduše jet přes Mnichov.

Z Rakouska do Švýcarska jezdí spoje často, ale snad všechny ostatní vlaky objíždějí Alpy rychlejší tratí přes Neměcko. Transalpin jede přímo skrz střed a západ Rakouska, kde obsluhuje horská městečka a letoviska. Pro ty, kteří si na něj udělají část, má ještě jednu výhodu: pokud máte jízdenku do první třídy, můžete jet švýcarským panoramatickým vagónem s obřími okny, odkud můžete obdivovat Alpy.

Vlak jede každý den i směrem z Zürichu, ale pokud jedete z Rakouska, vyplatí se jet v létě. Jedna z nejhezčích částí je až na konci před Lichtenštejnskem, kdy už v zimních měsících z okna nic neuvidíte.

Švýcarské tratě

Švýcarsko je zrádná země: sice nesmyslně drahá, ale má nejen nejlíp fungující systém vlaků, ale taky nejmalebnější tratě.

Lednový Berninský průsmyk z okna lokálky.

Moje nejoblíbenější je ta, po které jezdí turistický Bernina Express, z Churu do italského Tirana. Je to jediná alpská trať, která hory nepřekonává dlouhými tunely, ale vyšplhá až na jejich hřebeny. Je zapsaná v UNESCO a v Bernina Expressu, který po ní jezdí, vám z reproduktorů pouští zajímavosti o místech, kterými projíždí. Místa v jeho panoramatických vagónech se musí draze rezervovat, ale v čele vlaku je i obyčejný vagón, kam si můžete sednout jen tak - a výhled máte skoro stejný. Po trase navíc jezdí i běžné lokálky.

Na Bernina Express navazuje trať přes celý jih Švýcarska, kterou z větší části obsluhuje společnost Matterhorn Gotthard Bahn. Jezdí po ní zážitkový Glacier Express, kde je rezervace ještě dražší než v Bernině, ale i spousta běžných vlaků. Na východě začíná v Churu, kde Bernina Express končí. Pokračuje na západ přes vysokohorskou část (nejvyšší stanice je ve výšce 2044 metrů nad mořem) do Vispu a pak úžasnou slepou odbočkou do Zermattu pod Matterhornem, na který se dá vyjet nejvyšší evropskou lanovkou. Stojí za to si ji projet celou.

Hodně se propaguje taky trať, která má marketingový název Golden Pass. Vede z Luzernu nedaleko Zürichu přes Interlaken a Zweisimmen do Montreux u Ženevy. Cesta je od Alp trochu severněji, takže hory jsou spíš v dálce. Projíždíte napřed kolem jezer, pak se trať vine kopci a nakonec sjíždí do Montreux s výhledem na Ženevské jezero. Tak ohromující jako předtím zmíněné trati mi nepřijde (a taky musíte několikrát přestupovat), ale pokud máte ve Švýcarsku čas, tahle cesta vás mrzet nebude.

Konec dubna na Gornergratu.

Za zmínku stojí i Centovalli Express, který jede z italského příhraničního městečka Domodossola do Locarna v italské části Švýcarska. Vlak stoupá vysoko nad Domodossolu a jede podél rokle po vysokých viaduktech až k locarnskému jezeru Lago Maggiore. Na webu z něj dělají turistický zážitek, ale jinak vlak funguje jako běžná lokálka spojující těžko dostupné horské vesničky v Itálii.

Ve Švýcarsku jsou vlaky hodně drahé, takže se tam obzvlášť vyplatí Interrail. Platí skoro všude, ale existuje pár výjimek, hlavně dvě vysokohorské tratě: na Jungfraujoch a Gornergrat. Trať na Jungfraujoch je vůbec nejvyšší v Evropě, ale většinu času jede vlak v tunelu. U té na Gornergrat stojí za to samotná cesta - z Zermattu za půl hodiny překoná 1500 metrů převýšení a když je hezké počasí, dohlédnete na nejvyšší hory v Alpách. Cílová stanice je 3089 metrů nad mořem.

Z Česka do Polska: Tanvald–Szklarska Poreba–Jelenia Gora

Jednu malebnou horskou trať máme i v Česku. Zároveň je to levný zážitek: v nádražce v Tanvaldu si můžete dát pivo, které ještě v roce 2023 stálo 25 korun, a pokračovat přes Krkonoše do Polska. Vlak cestou na hranice vystoupá do necelých 900 metrů nad mořem do Szklarske Poreby, odkud se dá s výhledem na vrcholky Krkonoš dojet dál do polské Jelení Hory.

Mezi Itálií a Francií podél moře

Z pěší stezky do Vernazzy, jedné z vesniček v italském Cinque Terre.

Italsko-francouzské pobřeží lemuje trať, která vede tak těsně podél moře, že to místy vypadá, že stačí málo a vlak do něj spadne. Pokud začnete v italské La Spezii, kam mimo jiné jede noční vlak z Vídně, můžete malebné úseky projet za den čtyřmi nebo pěti vlaky.

Zastávek ale můžete udělat hodně. Hned za La Spezií je totiž Cinque Terre, turisticky velmi oblíbená oblast pěti pitoreksních vesniček na útesech přímo u moře. Kromě pomalého vlaku mezi nimi vedou pěší stezky.

Vlak se nakonec dokodrcá až do Genovy (Janova), nejdůležitějšího italského přístavu. Trať, která se dál drží mořského břehu, pak vede přes pohraniční Ventimiglii až na francouzské Azurové pobřeží - Côte d’Azur. Zastavit se tak můžete v samostatném Monaku (které z vlaku neuvidíte - zastávka je uprostřed tunelu), v největším letovisku Nice nebo třeba v Cannes, dějišti slavného filmového festivalu.

Víc do vnitrozemí zamíří francouzská lokálka až za přístavem Saint-Raphaël, ale k moři se nakonec vrátí, když dojede do druhého největšího francouzského města Marseille. Z něj pak jezdí třeba přímé TGV do Paříže.

Vlakovým trajektem na Sicílii

Vlaky na trajektu směrem ze sicilské Messiny.

Dnes už v Evropě zbývá poslední trasa, na které si můžete vyzkoušet jednu dřív rozšířenější dopravní zvláštnost: vlakový trajekt. Italským rychlovlakem Frecciarossa se dostanete přes celou Itálii až na Sicílii. Kromě toho, že tyhle vlaky patří mezi nejlepší v Evropě - jet mezi Římem a Neapolí rychlostí asi 300 kilometrů v hodině je památný zážitek - je součástí cesty trajekt přes Messinskou úžinu.

Na ten se vlak složitým procesem nalodí a asi hodinu se přepravuje přes moře. Během cesty trajektem je oficiálně nutné z vlaku vystoupit a vyjít na palubu. V praxi vás k tomu nikdo nenutí, ale přijít o výhledy na Etnu by byla škoda. Sopku pak můžete obkroužit kouzelnou úzkorozchodkou Circumetnea.

Norské tratě: Trondheim, Bergen, Stavanger

Na cestě z Osla do Bergenu kousek od Myrdalu, odkud vede trať Flåmsbana.

Norsko se ohromující přírodou i bolestivými cenami podobá Švýcarsku. Podobný zážitek jako ve Švýcarsku je i cestování norskými vlaky. Šinou se podél hor a fjordů, přejíždějí přes zasněžená sedla i zapadlé vesničky. Tratí je v Norsku jen pár, zato s výběrem moc nemůžete šlápnout vedle.

Asi nejznámější je trať z Osla do Bergenu. Sedm hodin dlouhá cesta z hlavního města na západní pobřeží je taková rychloexkurze Norskem. Kus před Bergenem můžete přesednout na hodně oblíbenou turistickou trať Flåmsbana, která se z necelých 900 metrů nad mořem svažuje až k nejdelšímu norskému fjordu Sognefjorden. Ceny ale popularitě téhle vyhlídkové projížďky odpovídají.

Jarní Trondheim.

O nic míň hezké je jet vlakem po jižní trase Oslo–Stavanger. Bergen i Stavanger jsou pěkná přístavní města se stereotypními barevnými dřevěnými domky na nábřežích. Přes všechna tři města navíc můžete udělat kolečko - z Bergenu do Stavangeru jezdí autobusy i trajekt.

Pokud vás láká jet na úplný sever evropské vlakové sítě, můžete si vybrat jednu ze dvou srovnatelně malebných tratí z Osla do Trondheimu, dalšího z hezkých norských přístavů. O letních nocích už tam zažijete jen pár hodin tmy. Z Trondheimu pak zčásti podél pobřeží vyráží na desetihodinovou cestu vlak až do Bodø za polárním kruhem.

Balkánem z Baru do Bělehradu

Výhled z okna vlaku na Černou horu.

Země bývalé Jugoslávie jsou na tom s vlakovými spojeními bídně. Přestože mezi nimi vedou koleje, na mezinárodním provozu se většinou balkánské státy nejsou schopné dohodnout. Vzácnou výjimkou je letní vlak z Baru na pobřeží Černé Hory do srbského Bělehradu.

Jízdenka stojí pár korun a zážitek je nejen pohled z okna hlavně v první půlce cesty, kdy trať vede po strmých úbočích balkánských hor, ale i samotný vlak. Je sestavený z různě starých vagónů z druhé ruky (když budete mít štěstí, narazíte na nějaký klimatizovaný) a i když je to oficiálně zakázané, všichni včetně průvodčího kouří - obvykle aspoň v uličce dál od kupé. To už je mimo Balkán jen těžko představitelné.

Inlandsbanan: Na sever švédským vnitrozemím

Jedna z občerstovacích zastávek uprostřed švédských lesů.

Trať Inlandsbanan, která vede švédským vnitrozemím až za polární kruh, je v celé délce asi 1300 kilometrů přístupná jen v létě, kdy po ní jezdí turistické vlaky. To v tomhle případě znamená, že v malém motoráku se o vás stará průvodce, který švédsky i anglicky vypráví o odlehlých místech, kterými vlak projíždí.

Nejoblíbenější je severní půlka Inlandsbanan z Östersundu do Gällivare. Vlak dorazí do cíle za 14 hodin jízdy nekonečnými severskými lesy, ale s hodinovou zastávkou na oběd a pár kratšími na nákup suvenýrů a na focení se s polárním kruhem (tedy cedulí, která ho označuje). Zájemci dostanou za zdolání polární trasy i diplom.

West Highland Line: Na Skye přes viadukt z oblíbeného filmu pro mileniály

Na samotné West Highland Line byla strašná mlha, takže na fotkách, co mám odtam, není nic vidět. Tady aspoň pohled z ostrova Skye.

Pokud jste v posledních dvaceti letech žili mezi lidmi, nejspíš znáte Glenfinnanský viadukt. Slavná dopravní stavba leží na trati West Highland Line, která, jak název napovídá, překonává západ skotské Vysočiny z Glasgow do vesnice Mallaig ležící naproti ostrovu Skye.

Pokud se vám poštěstí a celá cesta nebude v mlze, můžete v řídce obydleném okolí tratě pozorovat nejen viadukt, ale hlavně zelené skotské kopce s pasoucími se ovcemi a kravami - a palírny whisky, které jsou snad v každé druhé vesnici. Z Mallaigu můžete pokračovat přívozem na ostrov Skye, jinak těžko dostupný turistický poklad.

A pokud si troufáte na nepředvídatelné britské autobusové spoje, které na Skye jezdí sporadicky a se zpožděními, můžete se zpátky do civilizace vrátit přes vesničku Kyle of Lochalsh na protějším břehu. Tam začíná další z několika málo tratí Vysočinou, mířící do jejího největšího města Invernessu, takže kromě filmového viaduktu možná uvidíte i Lochnesku.